Červenec 2017

Tak

27. července 2017 v 0:17 | S.
Nejhorší je, jak u toho vždycky kecaj.
"Pojď se vídat se mnou."
"Dost mi zamotáváš hlavu."
"No, bydlím s ní."
"Není to tak jak se zdá."
"Patříme k sobě."
"Panebože Sáro!"
"Zlato."
"Nevím, co chci."
"Nebylo to tak, jak si myslíš."
"Vím, že si to nezasloužíš."
"Ty mi dáváš, víš, že tě chci."
"Copak ty nechceš někoho fajn?"
..

Musela bych si nalít skleničku vína, ale bála bych se, že by na dně zrovna dneska mohla být pravda.

Adalbert

27. července 2017 v 0:11 | S.
Trvalo mi dva týdny, než jsem vyprala oblečení z Itálie.
Trvalo mi sedm týdnů, než jsem zjistila, že jsi hajzl.
Trvalo mi další dva týdny, než jsem se rozhodla, že už mě to dál nebude trápit.
A že možná nejsi hajzl, ale pro mě je to pak celý tak nějak schůdnější.

Někdy prostě potřebuju čas, abych samu sebe přesvědčila, že můj vnitřní hlas má zase pravdu.
Dřív nebo později se to podaří vždycky.

Teď můžeš být zase s ní, aby nebyla smutná.
Já už smutná nikdy nebudu. Ne v tvym vesmíru.

S veškerou láskou v srdci,
Dvacítka.